Věřte – nevěřte

Lidé na tomto světě stále něco hledají. A hledají stále víc a více. Hledají štěstí, pokoj, chtějí mít radost a jistoty.

Je to přirozené, že tyto hodnoty hledáme a toužíme po nich. Vždyť důležité je, abychom žili v harmonii a byli šťastní.

Všichni toužíme po tom, abychom žili ve světě, kde je méně nebezpečí, kde je méně nedorozumění, rozvodů, násilí, havárek a nedorozumění.

A naopak, toužíme po světě, kde je více pochopení, větší díl empatie, schopnost odpovídat na potřeby toho druhého.

Věřte – nevěřte, před námi je svět, kde nebude neštěstí, hádky, násilí, pláč, nemoci, ani smrt. To je svět, po kterém všichni touží.

Tato budoucnost je před námi. Velkou jistotu nám do toho dává Bible a slova Pána Ježíše Krista.

Matouš 16:27  Syn člověka přijde v slávě svého Otce se svými svatými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.

Syn člověka, Ježíš Kristus přijde na tuto zem. Slíbil to a on svůj slib dodrží. Tato nejkrásnější naděje nám dává sílu, výhled do budoucna a hlavně, smysl života.

Tato naděje je obrovským bohatstvím všech, kdo tomu uvěřili. Tento poklad by měl naplnit celý náš život. Naše myšlení by mělo být nasyceno tou skutečností, že Ježíš opět a brzy přijde. To je dokonce tak důležitá myšlenka, že bychom neměli myslet na nic jiného, než na to, že se Ježíš brzy vrátí.

Římanům 13:11  Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili.

Vážení čtenáři těchto slov;  víme, co znamená tento čas. Víme-li a věříme-li, že Ježíš opět přijde, prociťme, probuďme se. Bible jako by nazývala náš stav, náš život, spánkem. Žiješ jako ve snu. Žiješ, a přitom spíš. Žiješ, ale jako bys nežil. Jen životem prolétneš a nevnímáš. Žiješ v jakémsi polospánku. Při tom nevnímáš naléhavost doby, ve které žijeme, často nevnímáme potřeby toho nejbližšího.

Nedávno jsem hovořil se třemi chlapci ve věku cca 16 let. Všichni kouřili a já jsem se jim představil jako někdo, kdo vedl „odvykovky“ kouření. Moc pěkně jsme si povykládali. A v závěru jsem jim řekl, že budou-li mít problém přestat kouřit, ať se obrátí tam nahoru, kde je Bůh a on jim pomůže. Po chvilce ticha jeden odvětil: „ A když jsem ateista?“ Odpověděl jsem mu: „To nevadí, i když nevěříš v Boha, to nic nezmění na tom, že Bůh existuje a že je ochoten ti pomoct.“ Ano, Bůh je. A Ježíš přijde, i když tomu moc lidí nevěří.

To, že víme, máme Boha, který o nás ví a miluje nás; že víme, že Ježíš opět přijde, to je obrovské bohatství. Biblí je tato naděje představena jako poklad.

2 Timoteovi 1:14  Svěřený poklad chraň mocí Ducha svatého, který v nás přebývá.

Pán Bůh nám svěřil poklad. Na nás je, abychom ho chránili, apoštol Pavel říká, mocí Ducha. Když prosíš, aby Duch svatý byl s tebou a naplňoval tě, pak si uvědomuješ hodnotu bohatství a pokladu, který je nám dán.

Matouš 13:44  "Království nebeské je jako poklad…“ říká Ježíš v jednom podobenství. Věřte, nevěřte, jsme velcí boháči.

 

Co chceš, abych pro tebe udělal?

Také člověk 21. století se potřebuje vypořádat s touto biblickou otázkou.

Marek 10:51  Ježíš mu řekl: "Co chceš, abych pro tebe učinil?" Slepý odpověděl: "Pane, ať vidím!"

Ježíš nám přes Bibli, konkrétně přes tento příběh dává otázku. Co chceš, abych pro tebe vykonal? Není to nádherná ukázka toho, jak Pánu Bohu na nás záleží? Ano Pán Bohu na nás záleží. A moc.

Co pro nás může udělat? Co může udělat pro mě? Bude mi lépe, když ho pustím do toho svého světa?

Rád bych v tomto článku uvedl jen několik málo skutečností, které pro nás Bůh může udělat:

Efezským 2:10  Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

Bůh pro nás vytváří prostor pro dobré skutky. To, že něco uděláme pro svého bližního, není jenom z nás. To nám připravil Pán Bůh. Skutky, zvláště ty dobré zde nejsou vzpomenuty jako cesta do nebe. Dobré skutky ukazují na to, že jsme ve spojení s našim Pánem. Že on se přes nás a skrze nás, naše ruce, náš úsměv, naši pomoc projevuje.

William Makepeace Thackeray jednou vyjádřil praktickou myšlenku: „Svět je jako zrcadlo. Mračte se do něj a bude s na vás mračit. Zasmějte se a bude vám veselým a laskavým společníkem.“

Vykonat dobrý skutek není nic těžkého. Jen, nechat se vést Duchem svatým. On už dopředu pro nás připravil to dobré, co kolem sebe šíříme a co dobrého děláme.

Co dále pro nás může Bůh udělat?

Filipským 2:13  Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

Toto je velmi důležitá věc. Bůh, který v nás působí, je schopen vytvořit naše chtění. To že chceme, někomu pomoct. To že chceme, číst Bibli. To, že se chceme modlit, to není z nás. To v nás vytváří On. Nebeský Otec.

To, že jeho chtění realizujeme, to opět dělá On. To Ježíš v nás působí, že pomoc nabídneme. To Duch svatý v nás působí, že se skloníme k modlitbě a nasměrujeme své myšlenky až k Božímu trůnu. To, že vezmeme Bibli a otevřeme ji a začneme v ní číst a z ní čerpat, to způsobil On.

Já vím, že někdy nemáme čas, chuť, že nám chybí nálada, síla, zdraví, optimizmus. Jean Dutourd jednou vyslovil tento názor: „Skutečný optimismus nespočívá v přesvědčení, že všechno půjde dobře, ale v názoru, že ne všechno musí jít špatně.“ Není špatné držet se této myšlenky.

A poslední věc, kterou chci uvést z výčtu toho mnohého, co pro nás chce Bůh udělat:

1 Janův 5:11  A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu.

12  Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.

13  Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.

 

Tou nejvyšší hodnotou pro člověka je život. Jak je to cizí a bolestné, když se musíme s životem loučit. Víte, že Bůh nám chce dát věčný život? Tak si představ, že Ježíš stojí před tebou a ptá se, jako toho slepého: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ A ty mu řekneš. Chci život. Chci žít věčně. A představ si, On ti to splní. S tím, že nejvyšší hodnotou pro nás, smrtelné lidi je vzkříšení. Protože když tento pozemský život končí, tak Bůh má řešení i pro tuto situaci.

 

A jedna rada na závěr; Pán Ježíš se ptá slepého, co pro něho může udělat. Odpověď se nabízí. „Pane, ať vidím.“ Nechť je to to největší přání. Ať vidím, co vše můžeš pro mě učinit.

                                     Pane, děkuji ti za to.

Jaromír Loder

 

Základ našeho života.

Čas od času přicházejí v našem životě chvíle, kdy potřebujeme pevný bod, kterého bychom se chytili. Potřebujeme základ, na kterém se postavíme a který je nepohnutelný. Často přicházejí do našeho života nesnáze, zkoušky, bolesti naše, nebo našich bližních. Právě v té chvíli potřebujeme onen pevný bod. Už v knize Žalmů zaznívá otázka:

Žalmy 11:3  Když se všechno od základů hroutí, co dokáže spravedlivý?"

„Dejte mi pevný bod ve vesmíru a já pohnu zemí.“  To, co kdysi vyslovil slavný matematik a fyzik Archimédes. Toto prohlášení má pro nás zvláštní význam.

Ve vesmíru i v našem životě existuje jeden pevný bod. Skála spasení, která je nepohnutelná, když se hroutí všechno kolem nás.

Tuto úvahu bych chtěl věnovat všem, kterým se něco hroutí, nebo zhroutilo. Všem, kteří hledají pevný bod a mají pocit, že se jim vše vymklo z rukou. Chtěl bych povzbudit každého, kdo je na dně a nemá v dohlednu řešení svých trablí. Snad, a možná právě proto vnímáme slova Žalmu 40 jako velké východisko a povzbuzení.

Žalmy 40:2  Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal.

3  Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet

4  a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina.

 

Tato zkušenost, kdy se k nám Pán sklonil, kdy nás vytáhl z bahna problémů a postavil nás na skálu, na pevný základ má velkou cenu. Víme, že se o Něho můžeme opřít a že on přináší řešení tam, kde jako lidé podléháme skepsi. Pán Ježíš Kristus na závěr svého kázání na Hoře pronesl známá slova v příběhu o dvou stavitelích.

Matouš 7:24  A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále.

25  Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále.

26  Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku.

27  A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký."

Smyslem a základem toho, co Ježíš vypráví je postoj ke Slovu. Dva krát se v příběhu objevuje rčení:   „… kdo slyší má slova…“

Kdo slyší Ježíšova slova, tedy, kdo čte, srdcem naslouchá a plní je, ten si vytváří základ. Staví svůj život na skále a tou skálou je Ježíš, jak hovoří apoštol Pavel.

1 Korintským 10:4  a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.

Při zemětřesení v jugoslávské Skopji se stala zajímavá věc. Většina domů ve městě byla poničena a pobořena, nicméně zůstal stát jeden velmi starý kostelík. Když se později snažili zjistit, co způsobilo, že právě kostelík vydržel, ukázalo se, že byl postaven na velkém kusu kamene. I když se zem pohnula, zdi této staré stavby zůstaly neporušeny.

Víra, která dává sílu v těžkostech života, víra, která nám dává vnitřní pokoj, když je vše v pohybu, není založena na lidské moudrosti a vynalézavosti ani na lidském umu či lékařských znalostech, stojí především na Ježíši Kristu.

1 Korintským 3:11  Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus.

Kdo má Slovo, kdo ho čte, setkává se se samotným Ježíšem. On je Lékařem těla i ducha. On má zvláštní moc a tu moc je ochoten a schopen projevit v případě každého, kdo si vybuduje svoje jistoty na základu, který je již položen, tedy na Ježíši Kristu.

Moudrý člověk investuje do toho, co má budoucnost, co mu přinese radost, perspektivu, pokoj a štěstí. Takovým věcem věnuje pozornost a čas.

Věnujme čas a pozornost Slovu. V něm jsou rady, síla, nasměrování, ale především základ, na kterém se můžeme postavit. Tento styl života, se Slovem Božím, při osobním setkání s Pánem je jistotou v nejistotách a pokojem v nepokojném světě. Možná je to náročné na čas a na naši pozornost.

Ano, pravdou je jedno. Na písku se staví mnohem snadněji a lépe. Jen ta stavba života se nám hroutí. Když přijdou zkoušky, nemoci, trápení jako prudké vody a jako vichřice, je nebezpečí, že bez pevného základu nás to smete.

Vše záleží na jediném postoji, jak Ježíš řekl.  Kdo slyší má slova a plní je má základ, který nezklame.

Jaromír Loder

 

ZVLÁŠTNÍ EVANGELISTA

Odvěkou touhou člověka je dát smysl svému konání, svému životu. Bible nám pomocí různých příběhů ukazuje, jak dát životu smysl, krásu a řád. Rád bych pomocí jednoho novozákonního příběhu ukázal na to, jak lidé dík tomu, že Ježíš vstoupil do jejich života, dostávají skutečné hodnoty, o které se dělí a které inspirují naše životy až do dnešních dnů.

Na té cestě přišel k samařskému městu jménem Sychar, v blízkosti pole, jež dal Jákob svému syny Josefovi; tam byla Jákobova studna. Ježíš, unaven cestou, usedl u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přichází samařská žena, aby načerpala vody. Ježíš jí řekne: "Dej mi pít!"

Tam u studny usedl unavený poutník. Ježíš Kristus. Bylo kolem poledne. Ježíš má žízeň, je zpocený, hladový, zaprášený, unavený. Takový je náš Spasitel. Zvláštní pohled na Stvořitele v lidském těle.

Ale jeho cesta až k Jákobově studni měla smysl. Tam u studny se znovuzrodil člověk, žena, která má zvláštní svědectví:

Žena tam nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem: "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?" Vyšli tedy z města a šli k němu. … Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: "Všecko mi řekl, co jsem dělala." A ještě mnohem víc jich uvěřilo pro jeho slovo. Oné ženě pak říkali: "Teď už věříme ne proto, cos nám o něm řekla; sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa."

Celé město je přivedeno k Ježíši, dík svědectví jedné ženy. Jaká to bylo žena?

Žena mu řekla: "Nemám muže." Nato jí řekl Ježíš: "Správně jsi odpověděla, že nemáš muže. Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu."

Je to žena s velmi neuspořádaným životem. Žena toužící po lásce, která opět a opět zažívá zklamání. Ona se ale setkala s Ježíšem. Všimněme si, jak k tomu došlo. Bylo kolem poledne u Jákobové studny. Bylo to setkání, které mění člověka. Tady se rodí šťastný a možná úspěšný a rozhodně smysluplný život.

Můžeme si všimnout, co s námi dělá setkání s Ježíšem? Co s námi dělá kříž, na kterém umíral?

On má moc měnit lidské vnímání. To, co jsem kdysi dělal, si už dnes nedovolím. Jak jsem mluvil, reagoval včera, si dnes dovolit nemohu. Protože vím, že je se mnou, že mě vidí, že mi naslouchá, že čte moje myšlenky. Nahlíží do mého srdce. Vím, ze mě miluje.

Tato žena přijímá, během chvilky to, co jí Ježíš nabízí.

Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou."  Žena mu řekla: "Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu? Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému." Ta žena mu řekla: "Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu."

Ježíš nabízí živou vodu, tedy Boží milost, nezasloužený dar. Tato žena roste ve vnímání Ježíše. Už v něm nevidí jenom „zaprášeného poutníka“. Ona přichází s prosbou, požadavkem, Pane, dej mi tu živou vodu.

Není čas na to, abychom se takto setkávali s Ježíšem? Abychom byli občerstveni a přijali jeho milost jako živou vodu? Postavme se pod kříž. Tam je zdroj milosti, zdroj živé vody.Výsledek pro každého z nás je nad očekávání:

V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo." To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven.

Setkání s Ježíšem krom darů, které nabízí, nese i jisté riziko. Riziko v tom, že odhalí naše tajemství, naše soukromí. Ona žena to vyjádřila slovy:

"Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko co jsem dělala. Není to snad Mesiáš?"

To, co jí Ježíš řekl, se jí dotýkalo. Můžeme říct, že jí to bolelo. Je nepříjemné, když vám někdo ukáže stinné stránky života a pojmenuje je. Ano, Ježíš umí položit prst na bolavé místo. Věříme ale, že ruka našeho Spasitele, probodená a zraněná na kříže ví, jak se dotýkat citlivé, zraněné lidské duše.

Zde se rýsuje jedna důležitá otázka. Ten, kdo se mnou hovoří, ten, kdo odkrývá mé nitro, není to náhodou Mesiáš?

Žena mu řekla: "Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko." Ježíš jí řekl: "Já jsem to - ten, který k tobě mluví."

Ten žíznivý, zaprášený poutník, to že je Mesiáš?

To poznání v ní vzbudilo nový život. On, Mesiáš nabízí zvláštní dar. Nabízí živou vodu. Napřed nabízí určitou hodnotu. Potom s ní hovoří o hříchu. Ukazuje na stav jejího srdce. Nabízí svoji milost, pokoj, odpuštění a život.

Když to prožila, pak s tím prožitkem jde, spěchá do města, k lidem, kterým se vyhýbala, se kterými se nechtěla setkat. K lidem, kterým najednou potřebuje něco sdělit. Svůj džbán, který si přinesla na vodu, nechává bez povšimnutí stát a jde do své vesnice a zve lidi ke Kristu.

Záhada, které si v biblickém textu jistě povšimneme je, že pro vodu jde v poledne, v horku. To přece žádný rozumný člověk neudělá. Jedině, že by se chtěla vyhnout společnosti upovídaných žen. Prostě se styděla a bála zlých, jedovatých jazyků.

Nyní jde k těmto lidem. Už se nestyděla. Už se nesoustředí na svůj složitý život, ale na slova Ježíše Krista. Nyní se mohla chlubit svými odpuštěnými hříchy.

Téměř celé město přivedla k Ježíši. Jak to udělala? Setkala se s Ježíšem. Přijala nabízený dar odpuštění. Nechala Ježíše, aby sáhl do jejího života a prožila životní obrat – pokání. Poznala v Ježíši nejvyšší hodnotu, poznala v něm Mesiáše. Dovolila, aby ve svém srdci měl místo On.

Tyto biblické příběhy se nás dotýkají. Odhalují zvláštní moc Ježíše Krista, která působila nejen v minulosti, působí i dnes. Stačí se jen této moci vystavit.

Jaromír Loder