Kázání

PĚSTUJME DUCHOVNÍ SVALY (1 Tm 4,7-8)
Radka Škarvadová

Úvod
Jak se udržujete v kondici?
Naše církev propaguje zdravý životní styl a obecně se přijímá, že pravidelné cvičení a zdravá strava jsou pro dobré
zdraví nezbytné. Pojďme se podívat, co o cvičení říká Bible. Budeme číst z 1 Tm 4. kapitoly. Tam Pavel Timotea
varuje před falešným učením, které mnohé odvede od víry. My se dnes zaměříme na verše 7-8:
Světské babské báje odmítej a raději se cvič ve zbožnosti. Tělesné cvičení má skrovný užitek, ale zbožnost je užitečná v
každém ohledu, neboť má zaslíbení nynějšího života i toho budoucího. (1 Tm 4,7-8)
Tyto verše mluví o 3 věcech: o světských babských bájích, tělesném cvičení a zbožnosti. Dá se říct, že jsou zde tři
úrovně, na kterých život probíhá, a každý člověk si sám volí, na které úrovni bude žít.
1. úroveň: život je formován vším, co se člověku nabízí
Nejdříve Pavel píše o světských a babských bájích. Co jsou to báje?
Jsou to příběhy, které zachycují lidské představy o vzniku světa a jeho povaze, o člověku a jeho pozemském i
posmrtném životě. Vyskytují se v nich postavy bohů a bájných bytostí. Místo slova báje se někdy používá řecké slovo
„mýtus“, které znamená vyprávění z daleké minulosti. Tyto příběhy jsou částečně nebo zcela vymyšleny, ale „tváří se“
jako naprosto věrohodné vyprávění. V soudobém hovorovém jazyce se slovo „mýtus“ používá též pro všeobecně
rozšířenou nepravdu, tedy vymyšlené tvrzení bez dostatečných důkazů.
Na té nejnižší úrovni je život formován věcmi a názory, které člověka ve světě obklopují.
Spousta lidí věří věcem, které někde slyšeli: ve škole, v médiích, od rodičů či prarodičů, a aniž by o tom přemýšleli,
berou je jako fakt. A znáte to české pořekadlo: 100x opakovaná lež se stává pravdou.
Odmítněme nezdravé názory
Všichni víme, že chceme-li být zdraví, nemůžeme jíst rychlé občerstvení, sladkosti a podobné potraviny. Chceme-li
být zdraví, je třeba některé pokrmy odmítat – jsou věci, které bychom prostě nikdy neměli jíst.
Úspěšní sportovci si nemohou vypěstovat zdravé tělo a svaly tak, že budou jíst všechno, co se kolem nabízí. Stejně tak
si my nemůžeme vypěstovat duchovní svaly tak, že budeme přijímat všechno, co se nám nabízí.
Co nabízí tento svět?
 Je správné být šťastný, užívat si, neomezovat se.
 Je správné prosadit se a nebrat ohledy na druhé.
 Je správné usilovat o bohatství, postavení, moc.
 Je správné vyměnit partnera, když už mi nevyhovuje a nečiní mě šťastnou.
 Je správné dělat si, co chci, co mi vyhovuje, co já osobně považuji za správné.
 Já sám jsem sobě zákonem a měřítkem toho, co je správné.
Bible nám ovšem říká něco jiného. Chceme-li jako křesťané růst a chceme-li toho pro Boha více vykonat, potom
musíme odmítat lži, které nám svět předkládá. Musíme se rozloučit s mýty, kterým mnozí lidé věří. Musíme se vzdát
nezdravého myšlení. To znamená, že si musíme dávat pozor, komu a čemu nasloucháme a co v životě přijímáme za
své. Je důležité znát satanovy lži, ale nesmíme je přijímat a nechat se jimi ovlivnit.
Představte si vědce, který v laboratoři pracuje s nebezpečnými látkami. Mohou to být jedy nebo smrtící bakterie. Je
důležité vědět, jak s těmito látkami zacházet, ale nesmíme jim dovolit, aby pronikly do našeho systému.
Nikdo si neudrží dobré tělesné zdraví, pokud si nedá pozor na to, co do svého těla přijímá. To stejné pro nás platí i
v duchovní oblasti. Musíme si hlídat, co vpouštíme do své mysli a co přijímáme do svého srdce.
V Ef 4,14 Pavel píše: Nesmíme proto nadále zůstat nemluvňaty zmítanými a unášenými kdejakým poryvem učení,
lidskou prohna-ností a vychytralým sváděním k bludu.
Pokud je člověk zdravý, poroste a bude se vyvíjet. Když budeme duchovně zdraví, také porosteme. S duchovními
svaly toho víc zvládneme a vydržíme. A také toho v Božím díle více vykonáme. Chceme-li být duchovně zdraví a silní, je potřeba pěstovat si duchovní svaly a k tomu nedojde, budeme-li žít pouze na úrovni 1, kdy člověk přijímá vše, co mu svět nabízí. V 1 Tm 4,16 Pavel říká: Všímej si sebe a svého učení. Pokračuj v tom, a tvá vytrvalost přinese spásu tobě i těm, kdo tě poslouchají. 2. úroveň: život je formován tím, co je dočasné. Pavel Timoteovi napsal: Tělesné cvičení má skrovný užitek, ale zbožnost je užitečná v každém ohledu (1 Tm 4,7b-8a) Pavel neříká, že tělesné cvičení je špatné. Do určité míry je užitečné, ale nemá to být to hlavní a nejdůležitější. Je to o tom, že si srovnáme priority. Je to o správné rovnováze mezi tělesným a materiálním životem na jedné straně a duchovním životem na straně druhé. Vraťme se k našemu příkladu se sportovci. Sportovci nemusí pouze odmítat nezdravé věci. Musí se zároveň soustředit na to, aby jedli zdravé jídlo a také, aby to, co jí, bylo vyvážené. V Sacramentu zemřela jedna žena proto, že vypila příliš vody. Přihlásila se do soutěže, kdo vypije víc vody, aniž by musel jít na toaletu. Tato žena vypila tolik vody, že to zcela rozředilo její systém a ona omdlela a zemřela. Existuje více zdokumentovaných případů, kdy vypití příliš velkého množství vody bylo smrtelné. Tyto případy se týkaly běžců maratonu, drogově závislých nebo bláznů, kteří se účastní hloupých soutěží. Voda je dobrá věc - naše tělo je z více než 70 % tvořeno vodou. Ale příliš velké množství může z dobré věci udělat věc škodlivou. Výzkumy potvrzují, že vypití příliš velkého množství vody může způ-sobit, že vám oteče mozek, který už pak nebude schopný řídit životní funkce jako je třeba dýchání. Z toho vidíme, že musíme nejenom odmítat špatné věci, ale musíme si také dát pozor na to, abychom ty dobré věci přijímali v dobrém množství. Vyváženost je v křesťanském životě nesmírně důležitá. Někdy můžeme tak uvíznout v každodenním životě, že zapomeneme, že žijeme pro věčnost. Někdy nás povinnosti a starosti tak pohltí, že se přestaneme soustředit na Boží věci. Může se stát, že do svého systému přijmeme příliš „světské vody“ a Bůh je následně v našem životě rozředěn. Rozředěná víra Jaký to má smysl žít s rozředěnou vírou? Když piju džus, vždycky si ho trochu naředím vodou, aby nebyl tak sladký. Když to ale s vodou přeženu a naředím si džus příliš, už to nemá tu správnou chuť. A ani barva už není tak pěkná. Už mi to moc nechutná. Je to takové vodové. Je to takové nijaké. Když příliš naředíme svou víru, ztratíme barvu a chuť. Budeme takoví nijací. Nebudeme chutní ani pro Boha ani pro ty, které se pro něj snažíme získat. Božím plánem pro náš život není, abychom byli neslaní, nemastní… bez chuti. Božím plánem není, abychom byli křesťany jen naoko, podle nápisu na krabici, jen v sobotu. Může se stát ale ještě něco horšího, než že ztratíme chuť. Když člověk omylem požije něco jedovatého, třeba čistící prostře-dek, jako jeden způsob pomoci se doporučuje vypít hodně vody. Tím se ta jedovatá látka naředí a rychleji se vyloučí z organismu. Když naši víru příliš rozředíme vodou, kterou nabízí svět, dopadne to s ní podobně jako s jedem, který se snažíme vyloučit vypitím velkého množství vody. Řekli jsme si, že voda je ve své podstatě dobrá věc. Tou pomyslnou vodou světa jsou také dobré věci. Může to být práce, která je užitečná, potřebná a přináší nám uspokojení. Může to být služba druhým, péče o rodinu, péče o naše zdraví… Ale když budeme této „vody“ přijímat víc, než je dobré - tedy když těmto věcem dáme větší prostor a důležitost, než jim patří, může to nakonec dopadnout tak, že Boha zcela vyloučíme z našeho systému Bahno a zvratky Pojďme si přečíst, co o křesťanech, kteří si nedávají pozor na to, co přijímají do svého duchovního systému, napsal Petr. 2 Pe 2,19b-22: Co se člověka zmocní, tím je zotročen. Jestliže tedy ti, kdo poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, znovu se do nich zapletou a podlehnou jim, budou jejich konce horší než začát-ky. Bylo by
pro ně lépe, kdyby vůbec nebyli poznali cestu spravedlnosti, než aby se po jejím poznání odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo svěřeno. Přihodilo se jim to, co říká pravdivé přísloví: ‚Pes se vrátil k vlastnímu vývratku‘ a umytá svině se zase válí v bahništi. Petr říká, že když vztah, který máme s Bohem, rozředíme tím, že si budeme zahrávat se světem, dopadne to s námi velmi špatně. Pro tyto křesťany by bylo lepší, kdyby Boha nikdy nepoznali. Jde o to, že kdyby nepoznali, že jsou spaseni, nemuseli by později cítit vinu za to, že Boha zklamali, když se znovu obrátili ke světu. Petr mluví o zvratcích a bahništi, což by se dalo parafrázovat tak, že když pro nás svět bude znamenat více než Ježíš, naše křesťanská cesta nebude ani šťastná ani pěkná ani příjemná. Jakmile člověk jednou zakusí, jaké to je následovat Ježíše Krista, pokaždé když se obrátí zpět ke světu a ke světským normám žití, je to jako jíst místo kvalitní stravy zvratky, tedy něco zcela odporného. Taková strava nepřináší žádný užitek, takže člověk nemůže růst a rozvíjet se. Takový člověk není Bohu k užitku. Chceme-li pěstovat duchovní svaly, nemůžeme dovolit, aby náš život byl formován tím, co je dočasné. 3. úroveň: život je formován tím, co je trvalé Jak to dělat lépe? Pojďme na 3. úroveň. Na 1. úrovni člověk prostě přijímá, co k němu přijde, co vidí, slyší, co se mu předkládá, a nepře-mýšlí nad tím. Na 2. úrovni už člověk přistupuje k životu aktivně, ale zaměřuje se na druhořadé věci. Ty nemusí být vždycky špatné, ale nejsou tím nejlepším, co můžeme dělat. Na 3. úrovni je náš život formován tím, co je trvalé. Jediný způsob, jak budovat naše duchovní svaly, je trénovat se ve zbožnosti. Co je to zbožnost? Slovo zbožnost je odvozeno od latinského slova, které znamená „zasvětit se něčemu“. Někdy se zbožnost také překládá jako bohabojnost. Zbožnost je tedy oddaný vztah k Bohu.
V minulosti byla zbožnost často špatně chápána. Lidé si ji pletli s pobožnůstkářstvím. To se Kristus snažil ukázat na podobenství o farizeovi a celníkovi. Zbožný člověk není ten, kdo se navenek projevuje nějakými náboženskými úkony. Zbožný člověk je ten, kdo se snaží žít podle Božích rad.
V jednom překladu Bible je zbožnost popsána slovy "naprostá oddanost Bohu". Zbožnost znamená, že Bůh je živě přítomen ve všem, co děláme. Vůbec nezáleží na výsledku. Záleží na snaze, ochotě a vůli.
Cvičení se ve zbožnosti Podle Pavla ale zbožnost není jednou provždy daná. Je třeba se v ní cvičit. Tělesné cvičení jsou pohybové činnosti prováděné za určitým cílem. Tím cílem je např. lepší tělesná kondice, úleva od bolesti, růst svalů, překonání sama sebe... Když se cvičíme ve zbožnosti, taky to děláme s určitým cílem. Cílem je budování a prohlubování našeho vztahu s Bohem. Zároveň si u toho pěstujeme duchovní svaly a učíme se překonávat sami sebe, náš sklon k hříchu, učíme se být lepšími lidmi. Co je ale podstatou cvičení, bez které nedosáhneme kýženého efektu? Pravidelnost. Když cvičíme jednou za měsíc nebo občas, když si zrovna vzpomeneme a chce se nám, moc velký efekt to na naši tělesnou kondici mít nebude. Když se ve zbožnosti budeme cvičit jen občas a nepravidelně, taky to nebude mít velký efekt. V reálném čase Před časem jsem četla článek od amerického pastora Davea Barringera, který mluví o tom, že je třeba charakter rozvíjet v reálném čase. Když se budete dívat na nějaký film, během hodiny a půl se v něm může odehrát celý život. Podívejme se také třeba na příběh Josefa. V 1 M 14,46 je Josefovi 30 let, ale už o 8 veršů později je mu 37 let. Pisatelé
Bible nás ušetřili spousty nepodstatných detailů. My ale žijeme v reálném čase a každý den je naplněn spoustou věcí, které bychom do románu o našem životě určitě nezapsali. V životě se nám děje spousta věcí, které se nezdají být nijak významné, ale je potřeba je dělat. Den za dnem chodíme do práce, umýváme se, jíme, uklízíme, chodíme na nákup, potýkáme se s nachlazením, únavou, dopravními zácpami, špatným počasím atd. A v tom všem si určitě někdy přejeme, aby Bůh pracoval rychleji. Přejeme si, abychom byli ušetřeni některých únavných a nepříjemných detailů. Přejeme si, aby Bůh vše vyřešil během pár hodin, jak to vidíme ve filmu, během pár kapitol, jako v případě biblických postav. Žijeme ale v reálném čase a Bůh náš charakter rozvíjí postupně. Proto je tak důležité cvičit se ve zbožnosti a dělat to pravidelně, každodenně. Pravidelnost totiž pomáhá vytrvat. Je mnohem snazší jít cvičit, když jsme na to navyklí a děláme to každý den, než se k tomu přinutit jednou za čas. Jak se ale prakticky cvičit ve zbožnosti? Řekli jsme si, že při tělesném cvičení jde o sadu činností zvaných cviky, a stejné je to i při cvičení se ve zbožnosti. Také jde o sadu „cviků“.Zde můžeme shrnout to, co jsme se dozvěděli v předchozích verších z Pavlova listu Tm. V první řadě to určitě znamená vzdát se některých pozemských věcí. Věcí, které jsou z pohledu světa žádoucí a nezbytné, ale z pohledu věčnosti jsou zcela podružné a zbytečné. Našim duchovním svalům neprospěje, budeme-li se starat hlavně o pozemské a materiální věci. Cvičit se ve zbožnosti nepochybně také znamená dennodenně pěstovat vztah s Bohem. Každý z nás má v životě nějaké dobré a hluboké vztahy. Jak jsme k nim došli? Jak je rozvíjíme? V každém dobrém a opravdovém vztahu: 1. spolu lidé tráví čas 2. mluví spolu o tom, co je pro ně důležité 3. projevují o druhého zájem 4. snaží se ho poznat 5. naslouchají 6. dělají věci společně 7. sdílí se o to, co mají a co prožívají. Stejné principy zcela určitě platí i v případě, že nám jde o hluboký a oddaný vztah s Bohem. Jak můžeme mluvit s Bohem? Samozřejmě v modlitbě. Jak ho můžeme poznávat? Četbou Bible a dalších křesťanských knih, nasloucháním kázáním a zkušenostem druhých, přemýšlením nad Božími věcmi a nad tím, co Bůh dělá v mém životě. Jak můžeme s Bohem dělat věci společně? Zapojením se do služby, do práce v církvi a tak, že budeme svoje každo-denní činnosti dělat v Boží přítomnosti, že se budeme Boha dotazovat, jak věci dělat dobře a v souladu s jeho vůlí. Jak můžeme s Bohem sdílet, co máme? Používáním duchovních darů. Sdílením materiálních věcí s těmi, kteří je potřebují. Finanční podporou těch, kteří strádají nebo jsou postiženi nemocí či přírodní katastrofou. Jak můžeme s Bohem trávit čas? Při všech výše zmíněných aktivitách a samozřejmě také ve společenství Boží rodiny s těmi, kteří Boha milují. Výhody dobré duchovní kondice Proč je tak důležité být v dobré duchovní kondici? Sportovec, který je v dobré kondici, je pro svůj tým přínosem. Dobrá kondice také znamená, že je zde menší riziko zranění, a když už ke zranění dojde, uzdravení nastává rychleji. Stejné to je, když následujeme Krista. Když jsme v dobré duchovní kondici, jsme přínosem pro naši rodinu, církev i komunitu. Dobrá duchovní kondice znamená menší riziko zranění, tedy že útoky zla jsou méně účinné a rychleji se z nich uzdravujeme.
Jediným způsobem, jak pěstovat duchovní svaly, je nechat náš život formovat tím, co je trvalé.
Je třeba každý den pamatovat na Pavlova slova: Nepopřávej sluchu bohaprázdným povídačkám a babským tlachům. Všechen čas a energii zaměř raději na svůj duchovní vzestup. Tělesná zdatnost je sice užitečná, ale ta duchovní je nepostradatelná při všem. Cvič se tedy v poslušnosti vůči Bohu. Budeš to potřebovat zde a je to dobrý vklad i pro věčnost. (1 Tm 4,7-8, Průvodce životem) Závěr Na závěr můžeme říct, že duchovní zdraví by pro nás mělo být na prvním místě. Bohužel se stává, že se pohybujeme mezi všemi třemi úrovněmi života. Někdy dovolíme, aby naše rozhodnutí, plány a cíle, byly ovlivněny tím, čím nás obklopuje svět. V tu chvíli se ale život může zkomplikovat, zamotat a bolet. Někdy dovolíme, aby náš život byl ovládán tím, co je dočasné. Mohou to být dobré věci, ale z pohledu věčnosti jsou podružné. Na této úrovni rozřeďujeme to, co je důležité, a Bůh se může z našeho života vytratit. Bible nás ale učí, že je třeba žít život, který je formován tím, co je trvalé. V tom případě musíme stále znovu a znovu zvát Ježíše do našeho srdce. Žádná změna v životě se totiž neodehraje, nezačneme-li zevnitř. Využijme dnešek tomu, abychom si uvědomili, které věci rozřeďují naši víru a snaží se tak Boha vyloučit z našeho života. Usilujme o duchovní zdraví. Dejme si ne novoroční, ale každodenní předsevzetí, že se budeme udržovat v dobré duchovní kondici, že budeme pravidelně, nejlépe denně pěstovat naše duchovní svaly. AMEN

Kázání číslo: 35                           
verše: Matouš 7 kap.          
                     verš:7-13
Datum:   22. 12. 2018 dopoledne písně:1) 95
                                                                            2) 183
                         
 Téma: co si přát do nového roku 2019?
    --------------------------------------------------------------------------------------------------------              
 
Vážení přátelé, bratři a sestry přeji krásné sobotní ráno a všechny vás zde zdravím pozdravem Pán s Vámi.
 
Je sobotní den, dva dny před štědrým dnem. Za pár dní bude nový rok.
 
Každý z nás bude o tom, přemýšlet, co v tomto roce prožil a co si přát do nového roku 2019.
 
Určitě bylo hodně krásných chvil, na které budeme vzpomínat. Možná, že byly i chvíle, kdy nám nebylo dobře a měli jsme různá trápení a starosti.
 
V tento slavnostní den bych chtěl začít své zamyšlení čtením z písma:
Prosím otevřeme si: 1 Kr. 3,1-15 Šalomounovo přání :
 
1 Královská 3:1  Šalomoun se spříznil s faraónem, králem egyptským. Pojal faraónovu dceru za ženu a uvedl ji do Města Davidova, kde pobývala, dokud nedokončil stavbu svého domu a domu Hospodinova a hradeb kolem Jeruzaléma.
2  Lid však obětoval na posvátných návrších, neboť dům pro Hospodinovo jméno nebyl ještě v oněch dnech zbudován.
 
 
 
 
                                           -2-
3  Šalomoun miloval Hospodina. Řídil se nařízeními svého otce Davida, až na to, že obětoval a pálil kadidlo na posvátných návrších.
4  Jednou šel král do Gibeónu, aby tam obětoval; bylo to největší posvátné návrší. Šalomoun tam na oltáři obětoval tisíc zápalných obětí.
5  V Gibeónu se Šalomounovi ukázal v noci ve snu Hospodin. Bůh řekl: "Žádej, co ti mám dát."
6  Šalomoun odvětil: "Ty jsi prokazoval velké milosrdenství svému služebníku, mému otci Davidovi, a on před tebou chodil věrně, spravedlivě a se srdcem upřímným vůči tobě. Toto velké milosrdenství jsi mu zachoval a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes.
7  Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet.
8  A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten.
9  Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout?"
10  Panovníku se líbilo, že Šalomoun žádal o tuto věc.
11  Bůh mu řekl: "Protože jsi žádal o toto a nežádal jsi pro sebe ani dlouhý věk ani jsi nežádal bohatství, ba ani jsi nežádal bezživotí svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe rozumnost při soudním jednání,
12  hle, učiním podle tvých slov. Dávám ti moudré a rozumné srdce, takže nikdo tobě podobný nebyl před tebou a ani po tobě nepovstane nikdo tobě podobný.
13  A dávám ti i to, oč jsi nežádal, bohatství i slávu, tak aby nebyl nikdo tobě podobný mezi králi po všechny tvé dny.
                                           -3-
 
14  Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat má nařízení a přikázání, tak jako chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny."
15  Tu se Šalomoun probudil a viděl, že to byl sen. Šel tedy do Jeruzaléma a postavil se před schránu Panovníkovy smlouvy, přinesl zápalné oběti, připravil oběti pokojné a vystrojil všem svým služebníkům hody.
 
To jsou zajímavé myšlenky. Šalamoun si přál srdce vnímavé.
 
Prosím pojďme si ještě přečíst verše zapsané v knize Přísloví: 8,12-36
Přísloví 8:12 Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání.
13  Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa.
14 U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla.
15 Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci,
16 skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě.
 
Rok končí a hodilo by se vám něco hezkého popřát do nového roku. Člověk se tomu tak nějak nevyhne. Když někoho potkáte na začátku roku, je slušností mu něco popřát.
No jo, ale co? Co bych vám měl přát? Něco, co si myslím, že je pro vás dobré?
Co já vím, co je pro vás dobré. Tak to, co byste vy sami chtěli?
 
To by bylo zajímavé, před tím popřáním se nejdřív zeptat: A co bys tak chtěl v tom novém roce, abych ti to mohl přát?
 
 
 
                                                -4-
 
Já jsem hodně před psaním tohoto kázání přemýšlel o tom, co je psáno v těch verších, které jsme četli.
 
Bůh se ptá Šalomouna, co by mu tak on, Bůh, mohl dopřát.
 
Král Šalomoun. Už jste o něm asi slyšeli. Máme ho v mysli, ve vzpomínkách, jako toho moudrého pana krále, který dokázal rozsoudit ty dvě matky, kterým ale přežilo jen jedno dítě. A on to tak (mile?) rozsoudil.
 
Taky že napsal moudré věci, jako třeba knihu Kazatel.
Postavil Boží chrám v Jeruzalémě.
 
Ale možná, že i někdo ví, že z hlediska víry nakonec Šalomoun špatně dopadl.
 
Někde jsem slyšel, že Bible je jako voda. Že je tak mělká a bezpečná, že se v ní ani dítě neutopí a může se v ní směle brouzdat a hrát si.
 
Zároveň je prý tak hluboká, že ani nejvzdělanější a nejmoudřejší mudrc se nikdy nepotopí až na dno.
 
Na příběhu krále Šalomouna je to vidět.
 
Na první pohled hezký příběh o tom, jak si člověk dobře vybral, když mu Pán Bůh dal nabídku. Že si vybral moudrost, vnímavé srdce při rozhodování a vládnutí.
 
Tedy něco pro druhé, nejen pro sebe. Hezký příběh.
 
Moudré srdce je důležité.
 
 
 
                                     -5-
 
Škoda, že neumím zpívat, zazpíval bych vám písničku: Moudrost mi pane, dávej.
 
Ale při hlubším ponoření se do příběhu zjistíme, že je to mnohem složitější. Že Šalomoun je mnohem složitější než moudrý pan král, který dobře rozsoudil dvě mámy.
 
Už v té části příběhu, kterou jsme četli, se dovídáme divné věci. Šalomoun si vzal za ženu dceru egyptského krále.
 
Ano, moudrý politický tah. Proč spolu bojovat, když se můžou milovat? Make love not war.
 
Ale tohle nebyla cesta, po které se měli Izraelci vydávat v rámci mírového soužití. Bůh to výslovně zakázal, aby si Izraelec bral za ženu cizinku.
 
Druhá věc: Četli jsme, že Šalomoun obětoval někde v Gibeonu tisíc zápalných obětí. To je hezké. Ale komu to obětoval? To se tam nepíše. No tak asi Bohu, ne? Určitě? Asi lepší varianta. Ale pořád úplně špatná.
 
Král nesměl obětovat. Král neměl právo míchat se do věcí náboženského kultu. O pár stránek dřív zkusil král Saul něco podobného, mnohem menšího, a Bůh ho za to odsoudil. Škaredě.
 
To třetí. "Šalomoun miloval Hospodina. Řídil se nařízeními svého otce Davida, až na to, že obětoval a pálil kadidlo na posvátných návrších."
 
Tady je to napsáno už přímo. Miloval Boha, ale neměl problém si zahrávat i s jinými bohy.
 
Zní to jako svobodný multináboženský dialog. Taky příčina pádu celého národa. A mohli bychom pokračovat.
 
                                     -6-
 
Hodně dlouho. Šalomoun nebyl jen milý moudrý pan král. Vlastně skoro vůbec. V mnoha věcech to byl hnusný člověk. Zbabělec a vrah.
 
Proč to říkám? K takovému, i k takovému, člověku Bůh přichází. Tedy: snad i ke mně.
 
A Šalomoun si mohl něco přát. Další divná věc. Bůh chtěl, aby nad Izraelem vládl dobrý král. Proč mu tedy dává svobodu? Tak šílenou svobodu? Proč se ho vůbec ptal?
 
Vždyť přece Bůh ví nejlíp, co potřebujeme.
 
Tak ať nám to dá. Hmmm. Asi ne.
 
Asi to takhle s Pánem Bohem nefunguje, že by rozhodoval za nás. Bůh nás lidi bere vážně jako svobodné partnery.
 
Dobře, Šalomoun si vybral. A Bohu se to líbilo. A ještě mu přidal.
 
Co my? My nejsme králové a trošičku, malinko pochybuju, že se nám dneska večer zjeví ve snu Bůh a bude se ptát, co bychom rádi. Anebo naopak vůbec nepochybuju?
Jsme v úplně stejné situaci jako Šalomoun? Ano. Jsme.
 
Nejsme králové ani prezidenti nad národem. Zato se ale máme královsky. Minimálně si žijeme královsky. Doslova.
 
Jíme kdy, a co chceme, můžeme si vybírat, co nám chutná a co ne.
Bydlíme v teple, s teplou vodou.
V bezpečí chráněni vlastní armádou a policií, kterou si platíme.
 
                                          -7-
Rozhodujeme sami, co uděláme s penězi a s časem.
 
Dokonce se spoustou volného času. Atd. atd. 
 
Bratři a sestry, my všichni žijeme jako králové. A v této naší demokracii, my všichni jsme králové s velikou mocí.
 
A Ježíš, říká: (Matouš 7:7) Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.  
 
Tak dobře.
Co tedy máme komu přát do nového roku?
 
To není bezvýznamná otázka.
 
Když si uvědomíte, že každý okolo vás je tak trochu král.
 
A že každý z nás má velikou moc Pána Boha prosit a bude mu dáno.
Co mám komu přát do nového roku?
 
Nebo je to novoroční přání jen taková blbost?
 
Pokud ano, nedělejte to.
 
Pokud ne, berte to vážně.
 
Naše modlitby bere Bůh smrtelně vážně.
 
A přání a modlitba má jít ruku v ruce.
 
Co ti mám tedy přát?
Za co se mám pro Tebe modlit?
A co mám přát sobě a za co se mám modlit sám pro sebe?
 
Přesně podle Ježíšova: miluj svého bližního, jako sám sebe.
 
                                                   -8-
 
 
My víme, alespoň většinou, co je dobré a co špatné.
A přejeme sobě i druhým hodně štěstí a zdraví...do nového roku.
 
To je dobré.
 
Ale co je nejlepší?
 
Co je nejdůležitější?
 
Co Ti, Bože, odpovím dnes v noci, až se mě zeptáš, co si přeju?
 
A co chci přát i druhým?
 
Co je to nejvíc?
 
Co jako král svého života, Bože, pod Tvojí svrchovanou vládou, co pro sebe žádám?
 
A pozor, pokud si něco opravdu přeješ, opravdu chceš, pak to i opravdu děláš. 
 
Je to na Tobě, člověče.
Bůh ti dal v tomto svobodu.
Obrovskou svobodu.
Obrovskou moc.
Obrovskou zodpovědnost.
 
Tak, co to bude?
Zdraví, bohatství a klid?
Ano, to je dobré. Ale není to to nejlepší.
 
 
 
 
                                              -9-
 
Bůh říkal Šalomounovi: "Protože jsi žádal o toto a nežádal jsi pro sebe ani dlouhý věk ani jsi nežádal bohatství, ba ani jsi nežádal bezživotí svých nepřátel,… 
Zdraví, bohatství a klid není to nejlepší, co si můžeme přát.
Tak co?
Moudrost?
Tak to je asi lepší.
 
Víte, nemám v plánu Vám říci, co je pro vás a pro vaše bližní to nejlepší.
 
Co si máte přát, za co se máte modlit.
 
Bůh nám všem dal v tomto svobodu.
 
A spoustu příběhů a příkladů v Bibli, jako ukazatele, kudy ano a kudy ne.
A některé ty ukazatele jsou myslím už velmi blízko cíle.
 
Já vám tedy z celého srdce a upřímně přeji verši Bible:
 
Miluj svého bližního, jako sám sebe. 
Chci tvá nařízení dodržovat, Hospodine, jen mě nikdy neopouštěj!
 
Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!
 
A tak zůstává víra, naděje a láska, ale největší z těch tří je láska.
 
Bratři a sestry, králové a královny, prosím, zapomeňte na: hodně štěstí a zdraví do nového roku.
Máte na víc.
 
                                                        Amen.